Kastrace fen

Kdy jít na kastraci? Čemu lze kastrací předejít? Jaké mohou být následky a komplikace? To vše si zodpovíme v tomto článku.

Dnes snad již není veterinář, který by věřil, že by fena měla mít alespoň jednou za život štěňátka nebo že kastrace je proti přírodě. Kastrace zejména u fen v mladém věku má řadu výhod a benefitů, které převažují nad případnými komplikacemi. Mluvíme o kastraci z preventivních důvodů. Pojďme se tedy podívat na kastrace trošku více z blízka.

Kastrace fen

Spousta majitelů fen nemá v otázce ohledně kastrace jasno. Preventivně nebo později při onemocnění? Mladou nebo starou? A když starou pro zdravotní komplikace, tak má to ještě smysl? Co když za pár měsíců zemře a my jsme zbytečně investovali? (Tohle je velice častá úvaha majitelů starých nemocných fen, u kterých je kastrace život zachraňující zákrok). Každá stará nevykastrovaná fena, která do ordinace přijde má nějaký gynekologický problém. Je důležité si ještě říct, že drtivá většina fen hárá až do konce života. Kolikrát aniž by to majitel postřehl.

Můj osobní pohled je, pokud fena nebude uchovněna a nechci po ní štěňata, kastrovat. Vysvětlím hned proč. Dle studií kastrací mezi 1-2. háráním snížíte výskyt nádorů mléčných žláz až o 90 %. Mezi 2-3. háráním o 80 % a pak to už jde strmě dolů a s každým háráním šanci snižujete. Osobně nejsem zastánce kastrace před prvním háráním feny, ale až když dospěje. Psychicky i fyzicky. U malých plemen je to obvykle dříve než u starších. Navíc se kastrací vyhnete nechtěnému nakrytí fenky a řešení vzniklé situace. Potraty velmi často končí zánětem dělohy.

Normální přístup nebo laparoskopicky? Taky jedna z častých otázek objevujících se opakovaně nejen na pejskařských fórech a Facebooku. Normální přístup je rána uprostřed břicha vedoucí mezi pupkem a stydkou kostí. Velikost rány je odpovídající zkušenosti a postupu operatéra. Někdo má rád přehled, a i po letech praxe a zkušeností si dělá operační ránu větší, někdo má radši menší, které fenky i majitelé snáší o něco lépe. Opravdu to je na preferencích vašeho ošetřujícího veterinárního lékaře. Laparoskopicky se dělají zejména velké feny. Musíte si udělat tři ranky každou min. 2 centimetrovou, abyste měli kudy zavést laparoskopické nástroje. V součtu potřebujete minimálně 6 cm dlouho ránu. Břicho se posléze ještě nafukuje vzduchem, aby operatér měl přehled. Přiznám se, že laparoskopickou kastraci jsem ještě neviděla a tak i proto se více klaním k normálnímu přístupu.

Zejména pak u predisponovaných plemen je vhodné preventivní přišití žaludku k břišní stěně, aby se časem nepřetočil. (Ano, známe výjimky, kterým se povede přetočit přišitý žaludek, ale to jsou jednotky psů oproti těm, kterým zákrok pomůže).

Problémy jako jsou tumory mléčných žláz jsou častěji u fen, které po hárání trpí následně falešnou březostí/laktací. Každá tato hormonální nálož způsobí, že se šance na výskyt tumoru zvětší. Překvapuje mě, kolik majitelů fen si nehlídá, v jakém stavu jejich mazlíček je. Kolikrát najdeme při rutinním vyšetření před vakcinací útvary v mléčných lištách a majitelé o tom neví. Že přehlédnou útvary velikosti zrnka rýže nebo čočky se ještě pochopit dá, ale pokud si fenu po břichu jen pohladím a "cvrnkají mě do ruky tuhé kuličky", je něco špatně. Proto mé doporučení je, pravidelně prohmatávat vaší feně mléčné lišty. V rámci drbání, v rámci hry a mazlení. Můžete problém odhalit mnohem dříve. Pokud se již nádory na mléčné liště objeví, je velice doporučitelné fenu vykastrovat (= vzít zdroj hormonů) a nádor/y odstranit. Odstranění nádorů bez kastrace je nesmyslné. Většina nádorů na mléčné liště roste pohlavním hormonům a proto se objevují, příp. rostou nejčastěji chvíli po hárání. Mnohokrát se stane, že nádorů je po celé jedné i druhé liště mnoho a musí se postupně odoperovat obě celé lišty. Není dobré útvary přehlížet a "sledovat". Žádná žena by nesledovala své prsa s útvarem, jestli se náhodou nezvětšuje nebo zůstává stejný. Proč je to u fen tak často přehlížené a bagatelizované? Je to něco, co na tělo nepatří a je mnohem lepší dát to zavčas pryč. Samozřejmostí je poslat útvar histologovi (zajistí váš veterinární lékař), který určí, o jaký typ se jedná, jestli je zhoubný nebo nezhoubný a doporučí případně další postup.

Další s gynekologických potíží fen je hnisavý zánět dělohy nebo - li pyometra. Může se vyskytnout i u mladších fen, ale obvykle jej vidíme o fen starších 6+ let. Existují dvě varianty - uzavřená forma a otevřená. Té otevřené si majitelé mohou všimnout. Z pochvy vytéká, odkapává hnis. Uzavřená forma je mnohem větší strašák. Klinické příznaky jsou různé - obvykle feny začnou více pít. Následkem toho více močí. Přestanou žrát, sníží aktivitu, přestanou skákat na gauč apod. Anebo prostě jen "jsou divné". Zánět se diagnostikuje mimo jiné pomocí ultrasonografického vyšetření. V mém případě každá starší nekastrovaná fena, která v minulosti hárala nebo majitel neví, kdy naposled hárala je adeptka na zánět dělohy a je vhodné si sonem překontrolovat stav. Řešením je kastrace. Pouze malé procento fen a zánětů se povede vyřešit léky a pak je nutné hned další hárání fenu nakrýt. I tak může březost dopadnout špatně a je nutné vše mít pod dohledem veterináře - gynekologa/porodníka. Konzervativní přístup za pomocí léčiv bez operace je stejně finančně náročný jako kastrace  a mnohdy kastrací nakonec stejně skončí.

Pokud vaše fena není cenný chovatelský kousek, není to mladá fena před štěňaty apod., kastrujte. Ušetříte problémy sobě i své chlupaté parťačce. Kdybych měla říct roční období, tak se feny nejčastěji "kazí" od května do září. Jakmile se oteplí, bývá denně minimálně jeden nový případ pyometry. Jinak je to během roku cca každý týden nová pacientka.

Objevit se můžou i jiné problémy, polypy a nádory v pochvě, cysty na vaječnících apod., ovšem výše zmíněné je nejčastější.

Pooperační komplikace

• Rozlízání rány a komplikace v hojení

Stává se často, nejen u kastrací. Majitelé nechtějí dávat límec, nevydrží psychicky, že se fenka nechce pohnout nebo se tváří naštvaně. Kromě límce se dá ještě použít pruban, který se navlékne jako košilka na celé tělo, ale i to mnohé feny špatně snáší. Někdy to majitelé řeší kreativně dětskými tričky, bodyčky apod. Důležité je prostě zabránit jazyku dostat se ke stehům.

Pokud máte problém s hojením rány doporučuji bez porady s operatérem, který zákrok vykonával, ničím ránu nemazat. Internet se hemží různými zaručenými tipy a mnohdy tím spíše uškodíte, než pomůžete.

Základem je podávat předepsané léky a udržovat ránu v čistotě a suchu.

• Inkontinence a obezita

Mé zkušenosti jsou takové, že inkontinencí po kastraci trpí zejména staré feny bez jakékoliv kondice a ještě k tomu obézní. Nechce se jim hýbat, majitel s nimi nechodí na procházky, netrénuje, necvičí. Fena je v takové domácnosti pouze jako "doplněk" nebo člen bez jakýchkoliv nároků na péči. Sklony k obezitě se po kastraci objevují, protože se změní hormonální hladiny v organismu, ale pokud majitel nepovolí, obezita se neukáže. Valná většina sportujících a soutěžících fen jsou vykastrované a nejsou obézní. Proč? Protože to jejich majitelé mají pod kontrolou. Přizpůsobí krmení, přizpůsobují pohyb a případně zařadí do společného programu ještě psí fitness a posilování.

Jiná je pak inkontinence v rámci senility, ale s tím kastrace nemá vůbec nic společného. K tomu by fena došla i nevykastrovaná. Bohužel, stáří bývá provázené únikem moči.

• Klidový režim

Je to spíše bod navíc, ale spousta majitelů se zděsí, když jim řekneme, aby minimálně do vytažení stehů byla fenka v klidu a venčena jen krátké procházky na vodítku. Aby neskákala na postel a gauč a spousta obětavých majitelů tedy poctivě s fenou spí na zemi. Aby zabránili skákání tam, kde nemá. Z mého pohledu je 14 dní klidového režimu málo. Ano, pokud celoživotní náplní fenky je chodit jen na procházky, pak možná stačí. Pokud ovšem rádi trávíme čas aktivně, chodíme na hory apod. tak doporučuji aktivitu přidávat postupně. Kolik lidí by 14 dní po operaci šlo s úsměvem 12 km túru po horském hřebeni?

I s přihlédnutím na možné pooperační komplikace stále je lepší fenu vykastrovat a vyhnout se tak problémům a onemocněním v pozdějším věku. Raději kastrovat mladou, zdravou fenku než starší, s nejen gynekologickými obtížemi. Mladý organismus se rychleji hojí a lépe snáší i narkózu. A do třetice - preventivní kastrace vás finančně vyjde mnohem méně, než posléze kastrace z důvodu pyometry, tumoru mléčné žlázy apod.